IV. Interkulturní komunikace, kulturní standardy

 


Všechna cvičení se otevřou v novém okně prohlížeče. Zkontrolujte, zda ve vašem prohlížeči není aktivována funkce "popup-blocker".

 

a) Poslechněte si následující text a potom zodpovězte otázky vycházející z textu.

Makro

Interkulturní komunikace a její komponenty (.mp3)


 

Pokud byste měli potíže s porozuměním, přečtěte si text.


 

Interkulturní komunikace a její komponenty

 

-                     interkulturní znalosti: znalosti domácích i cizích kulturních hodnot -

-                     empatie: dovednost nahlížet na cizí kulturní hodnoty a posuzovat je z pozice partnera

náležejícího k odlišné kultuře

-                     poznání, že vnímání světa a dění v něm je podmíněno sociokulturními faktory, v nichž

jedinec žije

-                     metakomunikace: schopnost komunikovat o komunikaci, tzn. včas si vysvětlovat a

objasňovat nedorozumění, která v interkulturní komunikaci nebo v interkulturním jednání vzniknou

-                     tolerance vůči cizímu a odlišnému, snaha interkulturní či multikulturní situace chápat

a adekvátně zvládat

 

b) Určete, který z uvedených významů výrazů užitých v textu je správný

 


 

 

c) Poslechněte si následující text a potom zodpovězte otázky vycházející z textu.


Osobní prostor (.mp3)

 

Pokud byste měli potíže s porozuměním, přečtěte si text.

 

 

Osobní prostor

 

Jedním z důležitých prostředků neverbální komunikace je i vzájemná vzdálenost partnerů při rozhovoru, tzv. osobní prostor. Je to obtížně definovatelné ochranné pásmo, které si každý z nás chrání před „invazí“, případně zneužitím druhé osoby. Osobní prostor ovlivňuje charakter setkání a vzájemné komunikace.

Obecně se rozlišují čtyři základní zóny vzdálenosti osob: intimní zóna, zóna osobní, zóna společenská a zóna veřejná. Manipulací s těmito zónami můžeme dosáhnout utváření přátelských vztahů a prohlubovat jejich intenzitu. Můžeme také snadněji prosadit svou autoritu, rychleji informovat o své společenské pozici a významnosti a účinněji prosadit svou osobnost vůči druhým.

d} Určete, které z uvedených vzdáleností jsou typické pro jednotlivé zóny osobního prostoru

(Rýznar L., Společenská diplomacie ve veřejné správě. Praha: MV ČR, 2008.)

 

Pracovní jednání

 

Určete, které z uvedených charakteristik jsou typické pro pracovní jednání s příslušníky těchto zemí:

-         Slovensko

-         Německo

-         Itálie

-         Velká Británie

-         Švédsko

I. Hierarchie v managementu od střední úrovně po top management je tvořena osobními vztahy mezi lidmi, kteří si navzájem důvěřují. Rodinné vazby, známosti, vlivné osobní vztahy a doporučení zde hrají významnou roli i ve styku se zahraničními partnery. Při jednání převládá neformální způsob, jako je volná výměna názorů, námětů, myšlenek a připomínek. Důležitost myšlenek je tím větší, čím vyšší má postavení, status, ten, kdo je pronesl. Jednání bývají vesměs zdlouhavá, neboť každý z přítomných se chce prosadit. Během jednání není zvykem nabízet ihned občerstvení. Spíše se jednání přeruší a host je pozván na kávu do nejbližšího bistra či baru. Po jednání se většinou koná oběd, který platí ta strana, která vysloví pozvání.

 

II. Jednání obvykle začínají krátkou konverzací typu jaká byla cesta, počasí či otázkou, co si dá host na uvítanou, zda kávu nebo čaj. Domácí strana je přesná, jednání začíná v dohodnutý čas. Se zahraničními hosty se jedná v němčině nebo angličtině. Jednání je přímé a korektní. Jsou dobrými komunikátory, a to jak verbálními, tak neverbálními. V průběhu jednání se nabízí malé pohoštění. Sklenka vína se případně nabídne až na závěr jednání.

 

III. Jednání se plánují s velkým předstihem, mají bohatý program a musí vyústit v konkrétní výsledek. Styl porad je neformální, začíná i končí společenskou konverzací. Příspěvky domácí strany bývají pragmatické a realistické. Neopírají se ale vždy o holá fakta, nabízejí spíše názory a tvrzení než návrhy ke schválení. Mají rádi humor. V osobním styku jsou však odměření až chladní. Veškeré písemné materiály, včetně korespondence, jim musejí být předávány v jazykově bezchybné britské angličtině, nikoliv v angličtině americké.

 

IV. Jednání se plánují se značným předstihem, mají zcela formální průběh a jejich cílem je koordinace, stručná informace nebo schválení rozhodnutí. Pro případnou prezentaci je nutné se perfektně připravit. Jednání probíhá velmi seriozně, je přímočaré, bez velkých úvodních formalit. Dodržují se všechna pravidla společenské i podnikatelské etikety. V průběhu jednání se nabízejí nápoje, jako je káva, čaj, minerálka, a sušenky. Alkohol se při jednáních nikdy nenabízí ani nepije .

 

V. Na pracovní jednání je nutno se dostavit naprosto přesně, přijít o 10 minut později se pokládá za velkou nezdvořilost. Při jednání se vychází z konkrétních údajů a čísel, neuchylují se k rétorice. Jako vyjednavači jsou přímí, otevření a korektní. Neztrácejí příliš mnoho času na úvodní společenské rozhovory a přistupují k věci ihned po vzájemném představení. Jsou zvyklí ovládat své emoce, proto při jednáních neprojevují nadšení ani nespokojenost. V průběhu jednání se vždy podává káva s mlékem a v případě delšího jednání je ke kávě nabídnut zákusek nebo sendvič. Dnes se stále častěji uskutečňují jednání u pracovních snídaní, obědů či večeří.

Podle Rýznar L., Společenská diplomacie ve veřejné správě. Praha: MV ČR, 2008.

 


 

e) Uveďte, jakou reakci vyvolávají uvedené otázky u Němců a u Číňanů

 

 

f) Komunikční styly

 

 

g) Pravidla komunikační etikety