 |
III. Strategie podniku
Všechna cvičení se otevřou v novém okně prohlížeče. Zkontrolujte, zda ve vašem prohlížeči není aktivována funkce "popup-blocker".
Podnikání a životní prostředí
a) Poslechněte si text.
Trvale udržitelný rozvoj (.mp3)
Pokud byste měli potíže s porozuměním, přečtěte si text.
Trvale udržitelný rozvoj
„Trvale udržitelný rozvoj“ je obecně vzato označení pro rozvoj, v jehož rámci mají být uspokojeny potřeby současné generace, aniž by byly ohroženy potřeby generací budoucích. Obsahová náplň tohoto „ideálu“ je spojena s vědomím, že problémy životního prostředí není možné oddělit od ekonomického a sociálního vývoje a jejich řešení je třeba pojmout jako celek.
Tato nová forma myšlení vyžaduje integraci ekologických, sociálních a ekonomických zájmů. Ekonomický růst může být v tomto pojetí úspěšný jen tehdy, když koresponduje s ekologickým rámcem a zároveň umožňuje zachování stabilního sociálního systému a stabilní společnosti. Trvale udržitelný rozvoj se tak stává ideálem, který musí být nestále nově definován.
Životní prostředí a rozvoj jsou dvě strany jedné mince. Staré pravidlo spočívající v tom, že nejprve bude dosaženo ekonomického blahobytu a následně se budou opravovat jeho sociální a ekologické následky, se stalo bezpředmětným.
Představa sociální společnosti, intaktního životního prostředí a jejich propojení s hospodářskými zájmy se dají konkrétně vzato chápat jako vyjednávací proces, který je vyžadován všemi společenskými skupinami. Úspěšná realizace evropské politiky životního prostředí v podnikové rovině je především závislá na profesní kompetenci zaměstnanců. Vzdělávání zaměřené na trvale udržitelný rozvoj je obecně vzato založeno na třech základních principech. Prvním z nich je učení zaměřené na personální rozvoj, to znamená na rozvoj takových vlastností, které jedinec potřebuje k tomu, aby v budoucnu obstál. Druhý princip spočívá ve změně vzdělávacího systému, s jehož pomocí bude lépe dosaženo budoucích požadavků, ať jsou ekonomického, sociálního nebo ekologického druhu. Sem je třeba zahrnout jak formální vzdělávací instituce, tak i neformální oblasti. Třetím principem je podpora společenské přeměny, které má být dosaženo novým pojetím osobnostního rozvoje a vzdělávacího systému. Tato tři základní východiska by - sama o sobě – nebyla žádnou novou výzvou, stanou se jí teprve společným souladem v souvislosti s novým konceptem trvale udržitelného rozvoje.
Trvale udržitelný rozvoj představuje na jedné straně globální koncept, na druhé straně však mohou existovat jeho specifické, lokální nebo regionální formy, které jsou důležité pro uchování kulturní zvláštnosti dané oblasti.
Skutečnost, že obě strany - vzdělávání a trvale udržitelný rozvoj - se nacházejí ve vzájemném těsném propojení, je potvrzena také v dokumentu „Agenda 21“, kde je uvedeno: „Profesní vzdělávání je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro rozvoj lidských zdrojů a pro usnadnění přechodu do trvale udržitelného světa.“
c) Označte (A-ano, N-ne), zda se následující tvrzení vyskytla v textu
Konkurenční strategie
d) Poslechněte si text.
Doporučení pro zakladatele nového podniku (.mp3)
Pokud byste měli potíže s porozuměním, přečtěte si text.
Doporučení pro zakladatele nového podniku
Založení nového podniku je obtížná – a v případě, že se nezdaří – drahá, a někdy dokonce existenci ohrožující záležitost. Z tohoto důvodu je třeba vše řádně promyslet a obšírně se informovat. To především znamená: poučit se z chyb druhých.
Co je třeba mít na zřeteli?
1. Především by se měl člověk hluboce zamyslet nad tím, zda se skutečně chce a umí osamostatnit. Jestliže jeho jediná motivace spočívá v tom, že unikne hrozící nebo již nastalé nezaměstnanosti, je to málo.
2. Je třeba mít pokud možno vlastní, originální nápad, protože těch, kteří nabízejí služby nejrozličnějších druhů, je habaděj. Dále by si měl člověk položit otázku, čím se jeho nabídka bude od nabídek ostatních podnikatelů lišit, čím bude pro zákazníka obzvlášť atraktivní.
3. Při zakládání firmy je zapotřebí disponovat dostatečným množstvím finančních prostředků. Je tudíž třeba důkladně promyslet, jaké výdaje a náklady v počáteční fázi vzniknou, aby se člověk zbytečně finančně nezatížil tak, že mu nezbudou prostředky na vlastní živobytí. Banky jsou v dnešní době při poskytování úvěrů velmi opatrné a zřídkakdy poskytnou dostatek cizího kapitálu.
4. Část počátečních nákladů je třeba pokrýt z vlastních zdrojů, tedy vlastním kapitálem. Ten jde však při krachu podniku do ztracena. Zakladatelé firem často zaměňují vlastní a cizí kapitál, např. v případě, když použijí finance ze soukromé půjčky od přátel nebo příbuzných. Tyto finance jsou rovněž cizím kapitálem, jehož splácení musí být jasně písemně stanoveno.
5. Jako podnikatel by si měl člověk osvojit alespoň nejzákladnější obchodnické znalosti, buď samostudiem nebo v kurzech dalšího vzdělávání. Je rovněž možné angažovat někoho s odpovídajícími znalostmi. V každém případě by se měl člověk poradit se zkušeným odborníkem a konzultovat vše též se svým daňovým poradcem. Velice užitečné je zúčastnit se seminářů zaměřených na získání znalostí potřebných při zakládání firmy nebo vstoupit do sdružení mladých podnikatelů.
6. Vedle obchodnických znalostí jsou zapotřebí rovněž znalosti právnické, např. je užitečné znát právo upravující podmínky hospodářské soutěže. Zkušenosti ukazují, že nás může konkurent, podle okolností i za použití různých úskoků, zažalovat. Pro tyto případy musí být podnikatel právnicky „kovaný“.
7. Sama skutečnost, že se někdo „osamostatní“, představuje velké nasazení a obrovské úsilí, bez nichž se ničeho nedosáhne. Např. dovolenou nebo obvyklý volný čas, tak jak si je užívají státní zaměstnanci, je možné často zvláště v prvních letech podnikání „pustit do větru“, to znamená klidně na ně zapomenout.
8. Nezbytným předpokladem pro dobrý start je důkladný průzkum trhu. Je třeba si zjistit, jak vysoké jsou ceny a náklady, kolik je možné prodat, jaká je konkurence, jak si konkurenti počínají, jakou mají reklamu a jak prodávají.
9. Velmi důležitá je volba vhodné právní formy podniku. Jestliže je podnikatel maloobchodníkem, ručí celým svým majetkem, včetně vlastního soukromého podílu. S malým rizikem jsou spojeny právní formy, u kterých se ručí jen omezeně, jako je společnost s ručením omezeným (s. r. o.). Banky budou přesto chtít získat jistinu z vašeho soukromého majetku. V tomto ohledu byste měli být velmi opatrní, protože bankovní ústavy mohou být v případě vašich finančních potíží bezohledné.
e} Zodpovězte následující otázky
f} Utvořte z následujících částí souvislý text